Prosinec 2009

The life

12. prosince 2009 v 14:08 Úvahy
Všechno zvířectvo světa
se navzájem jí stejně rychle, jako se píše tahle věta.
Jsou malí bezmocní a bez(z)braní,
kdo je před velkými ochrání?

I já jsem jedním zvířetem,
tím bezbranným mládětem,
co bezstarostně vyšlo si ven
a posadilo se u cesty na kámen.

Čekalo chvíli,
aby nabralo síli.
Aby ji mělo, když náhodou střetlo se se svým soupeřem,
na své velké pouti životem.

Všichni se sním jednou potkají
a s kuráží se mu do očí dívají.
Smrt je tím velkým vyzivatelem,
někdy ji vítáme, jako by byla naším nejlepším přítelem.

A dost už toho kňourání
vždyť zatím co tu sedíš a čteš si to, ti život mezi prsty uhání.
Ten smutný výraz si z tváře smyj.
Vstaň a žij!



Vím není to moc povedená báseň, ale všichni máme své slabší chvilky.